Vladimír Boudník (1924 – 1968) byl českým umělcem, převážně grafikem, vystudoval grafickou školu. Vymyslel si svůj vlastní umělecký směr, který nazval Explosionalismus. Zakladem teorie byla „absolutizace vizuální asociace“. Asociace mu byla jedinou tvůrčí metodou. Vladimíra Boudníka provázela nelehká životní situace. Po absolvování grafické školy se odstěhoval od matky a bydlel na půdě, kde spal na skelné vatě a věci měl pouze na zemi. Začal pracovat v Kladenských hutích, kde se potkal s Bohumilem Hrabalem a stali se celoživotními přáteli. Několik let spolu dokonce bydleli v Libni. Hrabal postavu Boudníka ztvárnil ve svém díle a když bylo zfilmováno Věrou Chytilovou, tak si Vladimír Boudník zahrál sám sebe.
Na začátku tvořili skupinu explosionalistů vedle Boudníka ještě jeho dva spolužáci z grafické školy, ale nakonec jediným celoživotním a velmi zapáleným explosionalistou byl Boudník sám. Výstava se zaměřuje na první období stvoření, sformování myšlenek a první způsoby tvorby. Na přelomu 40. a 50. let, kdy to začínalo, spojoval Boudník výtvarnou a literární činnost a dokonce výtvarná stránka měla spíše doprovodný charakter (miniaturní kresby, dekalky, fotogramy). Důraz v těchto letech kladl hlavně na propagaci explosionalistických myšlenek, literární činnost (hlavně léta 1951 a 1952) a nejdůležitější pouliční akce, které předznamenávají happeningy. Při těchto akcích vyšel Boudník na ulici často v doprovodu přátel, vyhlédl si nějakou oprýskanou zeď a dorýváním a dotvářením skvrn a oprýskaných částí propagoval a ukazoval všemocnou sílu umění. Pozoroval diváky, kteří se zastavovali a apeloval na obrazotvornost a tvůrčí schopnost každého člověka, že umění může dělat každý. Poslední akce se konala v roce 1957 a celkem jich absolvoval něco přes 150. Tuto činnost provázel psaním manifestů a provolání (o explosionalismu, první manifest pochází z roku 1949), básní, drobných próz, deníků, dopisů (rozesílal přátelům, institucím i různým lidem – doprovázel kolážemi i jinými malými výtvarnými pokusy a převážně v nich obhajoval explosionalismus a abstraktivismus vůbec). V letech 1951 – 52 si založil vlastní samizdatovou edici, ale po roce 1952 se už literarní tvorbě skoro nevěnoval a psal jen dopisy a své deníky.
Na výstavě jsou k vidění ukázky ze všech druhů tvorby jimž se v té době věnoval – ukázky matic k manifestům, manifesty, texty, dopisy, knihy, fotografie, fotogramy, kresby, grafiky – linoryt, suchá jehla, lept, dekalky,“flíčky“ – drobné dekalky, jako známky na dopisy velé, ježpoužíval ni dopisy i různě vlepoval(měl jich mnoho, ale různ rozdal, zachovale se jen málo), rovněž jsou promítány filmy (filmový záznam pouliční akce, film „Jedna Setina“ – určitá freska dojmů, vzpomínek a obrazů o Boudníkovi a jeho tvorbě), a k poslechu hraje rozhovor Boudníka s Vladislavem Merhautem.
Explosionalismus se stal jádrem celé Boudníkovi tvorby. I když v roce 1956 přestal s happeningy a soustředil se na grafiku, tvořil ji na explosionalistickém základě – nejdříve aktivní a pak strukturální grafiku, monotypy, derealizace. Originalita jeho díla je dobově nezařaditelá a dodnes inspirující. Vladimír Boudník nasměroval jednu z cest české poválečné abstrakce.
Výstavu Explosionalismus mohou zájemci navštívit v Domě U Zlatého prstenu do 2. prosince 2007, otevřeno je od úterý do neděle od 10 do 18 hodin.
info: www.ghmp.cz
Andrea
Dům U Zlatého prstenu v těchto dnech nabízí svým návštěvníkům 3 výstavy, kterými se loučí se svou stávající podobou. Po skončení těchto výstav začne rekonstrukce objektu a jeho uzavření má trvati do jara následujícího roku, kdy bude rovněž nainstalována i nová expozice sbírek umění 2. poloviny 20. století až k umění současnému. Tyto tři výstavy nabízejí návštěvníkům takový výběr, z něhož si snad vybere každý, kdo se chce nostalgicky rozloučit se stávající, řekla bych velmi zdařilou podobou, či pokud ještě Dům U Zlatého prstenu nenavštívil, dobrou příležitost to napravit, než bude pro tuto podobu pozdě. Příležitost je pouze do 2. prosince 2007 a pak bude všechno jinak. A jak? To uvidíme.
Výstavy pořádané Galerií hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu (otevřeno út-ne 10 až 18 hodin):
Prostor pro intuici (17. 10. – 2. 12. 2007) – výstava současného umění, v němž se autoři zaměřují na prostor a jeho různé chápání, a k tomu používají jak klasická tak nová média, která lze nalézt v expozici vedle sebe
České umění 1938 – 1958 (3. 10. – 2. 12. 2007) – představuje málo známé a málo zmiňované období v českém umění – léta 2. světové války a léta poválečná
Explosionalismus – tvorba Vladimíra Boudníka z let 1947 – 1956 (3. 10. – 2. 12. 2007) – více příští pozvánka
více info: www.ghmp.cz
Andrea
Korejské umění je ve sbírkách asijského umění velmi vzácně zastoupeno v porovnání s jinými asijskými kulturami (např. japonskou či čínskou), a to po celém světě, ale rovněž i u nás. Tento fakt vyplývá z nepříznivého historického vývoje Koree ve 20. století, neprezentovala svou kulturu. Korejská kultura je velmi stará, sahá až do hloubky 3000 let, stejně jako kultura jejích asijských sousedů Japonska a Číny.
Česká veřejnost má nyní jedinečnou příležitost zhlédnout něco z nám obvykle nedostupného kulturního dědictví minulosti Koreje. Národní muzeum Koreje v Soulu zapůjčilo do Národní galerie v Praze kolekci asi 70 uměleckých artefaktů, jež dokumentují svébytnost, krásu a jedinečnost Korejského umění. Tato zápůjčka je na 2 roky, po něž bude možno se setkat s reprezentativní sbírkou Korejského umění ve střední Evropě. Výstava je součástí projektu Poznáváme Koreu 2007, který má za cíl hlubší poznání korejské kultury.
Národní galerie umístila tuto dlouhodobou výstavu do prostor zámku Zbraslav, čímž na čas obohatila stálou expozici asijského umění. Expozice seznamuje s tradicí korejské keramiky, seladonů (zelené kameninové skvosty z 12. – 14. století), porcelánu, výrobků z kovů, dřěva, textilu, s malbou a sohařstvím. Toto zaměření na korejské řemeslo od doby bronzové po 20. století vyplývá z povahy Muzea v Soulu, které bylo založeno 1908.
Expozice na zámku Zbraslav je rozdělena do dvou sálů. První je architektonicky koncipovaný jako Korejský poloostrov a představuje vývoj korejské keramiky. Výrobní techniky kameninu i porcelán převzali sice Korejci z Číny, ale obohatili a přetvořili keramiku do svébytné podoby. Typické korejské estetické kvality jsou bezprostřednost, živost, prostota a strohá elegance. Druhý sál je zaměřen na duchovní svět Korejců, který byl ovlivněn budhistickou vírou a neokonfuciánstvím. Jsou zde umístěny rituální předměty z bronzu, textilie, vybavení pracoven, artefakty z kovů, dřeva, papíru.
Výstavu Korejského umění na zámku Zbraslav mohou návštěvníci vidět od 16. června 2007 do 17. května 2009, otevřeno je každý den kromě pondělí od 10 do 18 hodin.
info z tiskové zprávy Národní Galerie, více na www.ngprague.cz
Andrea
V roce 1987 Svaz československých výtvarných umělců vyzval umělce k zakládání skupin. Začaly tak vznikat skupiny, převážně na základě přátelství jejích členů a generační blízkosti, neměli však jednotný program, sdružovali se, aby dali o sobě vědět. Z těchto popudů vznikla i skupina Zaostalí, úzká skupinka ze starší střední generace umělců, jež spojuje přátelství i společné zkušenosti umělecké a životní z avantgardní éry 60. let 20. století, společný vztah k evropské umělecké tradici a vzdor vůči povrchnosti a mělkosti tzv. konzumní kultury. Název skupiny – Zaostalí si zvolili záměrně provokativní, měl být chápán dadaisticko-ironicky. Mezi členy skupiny patří – sochař Hugo Demartiny, malíři Zdeněk Beran, Bedřich Dlouhý, Pavel Nešleha, architekt Karel Kouba a hudebník Jan Klusák.
Poprvé se skupina prezentovala na Forum 88 v roce 1988 – neoficiální výstava soudobého českého a slovenského umění. Další jejich zajímavé vystoupení bylo na výstavě Situace 92 v Mánesu, kde navršili svá díla do jedné instalace v rohu místnosti na kopu – Hromada, zvaná též Obětiště. Tato instalace je spolu s dalšími staršími díly k vidění (video, fotografie, objekty a malby) i na stávající výstavě v Městské knihovně. Takovéto vyjádření patří k jejich typickému. Vyvolalo rozporuplné reakce, neboť zpochybnili tradiční estetické hodnoty.
Výstava skupiny Zaostalí se koná v 2. patře Městské knihovny do 25.11. 2007, a navštívit ji můžete od úterý do neděle od 10 do 18 hodin. K vidění jsou, kromě několika starších děl, převážně díla ze současné tvorby členů skupiny. Vystavená jak sochařská, tak malířská díla, i kresby a návrhy architektonické doprovází hudbajediného hudebníka skupiny Jan Klusáka, jehož hudbu si můžete i v závěru výstavy vychutnat v pohodlném černém křesle.
Andrea
Dny evropského dědictví jsou významnou celoevropskou kulturně poznávací, společenskou a výchovnou akcí. Téma letošního ročníku zní „Památky, řemesla a lidová kultura“. V české republice bude probíhat ve dnech 8. – 16. září a národní zahájení se uskuteční 8. – 9. září v Uherském Hradišti. Evropské zahájení proběhne 21. – 23. září v Srbském Bělehradě. Dny evropského dědictví si kladou za své hlavní cíle: zlepšování informovanosti o jiných kulturách, ochranu kulturního dědictví v nejširším slova smyslu, respektování všech kultur bez ohledu na jejich rozšíření. Více o letošním ročníku najdete na: www.shscms.cz, mimo jiné i katalog akcí podle krajů, či úvodní slovo letošního ročníku.
V rámci Dnů evropského dědictví se bude probíhat bohatý doprovodný program ve stálých expozicích Národní galerie – v klášteře Sv. Jiří, v klášteře Sv. Anežky České, ve Šternbernském paláci, ve Veletržním paláci.
např: klášter Sv. Anežky České (expozice Středověkého umění v Čechách a Střední Evropě) – komentované prohlídky 8.9. v 15:00 – Apokryfní motivy v gotickém umění a 9.9. v 15:00 Gotické památky z Pražského hradu v Národní galerii, – pořad s dílnou pro děti a rodiče Sv. Václave, kníže náš 15.9. – 16. 9. od 14:30
Veletržní palác (expozice umění 19., 20. a 21. století) – komentované prohlídky 15.9. 14:00 Český lid a vesnice v umněí 19. století a 16. 9. 14:00 Lidové prvky v českém umění 20. století
Šternbernský palác (expozice evropského umění od antiky po baroko) – přednášky s dataprojekcí 8.9. od 11:00 Ikony a jejich specifické postavení ve výtvarném umění a 9.9. od 11:00 Rembrandt, Hals, Goyen a Emil Filla
info na www.ngprague.cz
Andrea
Zbyněk Baladrán absolvoval Dějiny umění na FF UK a Akademii výtvarných umění (ateliéry – vizuální komunikace, malby, nových médií), je jedním ze zakladatelů galerie Display, několikrát se dostal mezi finalisty ceny Jindřicha Chalupeckého. Po období tvoření konceptuálních instalací a objektů se Zbyněk Baladrán dostává k tvorbě videí – krátkých filmů sestříhaných z archivních materiálů, ze starých filmových nahrávek ze 30. až 80. let 20. století. Vytváří nový způsob interpretace minulosti a ukazuje tak další možné pohledy na ni. Od roku 2004 připojuje do svých filmů psaný komnetář, který však částečně zakrývá.
Výstava Zbyňka Baladrána Slovník, díla z posledních let, je k vidění v 2. patře Staroměstské radnice do 10. června, každý den kromě pondělí od 9 do 17 hodin.
info: www.ghmp.cz
Andrea
České muzeum výtvaných umění se nachází v Husově ulici 19 – 21, na Praze 1, otevřeno mají od úterý do neděle od 10 – do 18 hodin. Do 17. června se zde konají dvě výstavy – Výročí Osmy a Pavel Makov – Zahrady.
Výročí Osmy je výstava pořádaná ke 100. výročí konání první výstavy skupiny Osma (od 18. 4. – 18. 5. 1907), jež chce být jejím připomenutím. K vidění jsou zde malířská díla tehdejších členů této skupiny – Emila Filly, Bedřicha Feigla, Maxe Horba, Bohumila Kubišty, Otakara Kubína, Emila Pittermanna-Longena, Willyho Novaka a Antonína Procházky. Výstava po Pražském představení se poputuje do Pardubic (22.6. – 9. 9.)
Osma byla první významnou uměleckou skupinou v Čechách. Její členové se snažili v Čechách prorážet cestu uměleckým tendencím expresionistickým, fauvistickým a kubistickým. Byla manifestačním gestem nastupující mladé generace. její umělci neměli společný program, spojovalo je mládí a s tím spojený prostest proti zastaralému umění. Z dokumentace první výstavy se zachovalo málo, jen seznam vystavujících, ale neví se jaká díla vystavovali. Výstava tak není kopií tehdejší výstavy, ale spíše připomenutím a představuje reprezentační výběry díla umělců Osmy. První výstavě předcházeli cesty do zahraničí některých umělců, jež je postrčili a přesvědčili o cestě moderního umění.
Výstava Pavel Makov – Zahrady se v ČMVU představuje v rámci cyklu Alternativy v prostorách románského sklepení. Pavel Makov se narodil v Petrohradě, žije a pracuje v Charkově na Ukrajině. Zabývá se instalační a grafickou tvorbou. Jako zásadní mu vyvstává otázka místa jako utopického ohniska totožnosti a paměti. Ve sklepení ČMVU představuje svůj nejnovější projekt Zahrady, jež vnímá jako jedinečné a dramatické koncepce všech lidí, jako ústřední metaforu lidského života.
info: www.cmvu.cz
Andrea
Výstava Václava Tikala v Galerii u Betlémské kaple se snaží představit průřezem jeho výtvarnou tvorbu a koná se u příležitosti vydání první monografie Vácalava Tikala. Václav Tikal (1906 – 1965) byl částečně autodidakt a nedělní malíř, studoval na Akademii dálkově od roku 1937 do jejího zavření za války. Václav Tikal patří mezi přední představitele poválečného českého surrealismu.
Václav Tikal je jedinou osobností generační mezihry českého surrealismu, k němuž se dostal ve své tvorbě až později, za války. Svou mentalitou i výtvarným projevem ho lze řadit k romantikům – krajinářům, krajina je pro něj stav duše. Na pozadí krajin se mu promítají kruté výjevy i fragmenty lidským těl, v období války a po ní. V jeho dílech dominuje lyrismus a nostalgie po zázračném. Tikalovi jsou surrealistickými vzory Salvator Dalí a Georgio de Chiriko. Uprostřed války patří do skupiny, která se utvoří kolem sborníku Roztrhané panenky, když se seznamuje s Karlem Teigem a dalšími surrealisty. Po válce ve změněném složení pokračuje skupina pod názvem Ra, do roku 1948 oficiálně poté ilegálně. Když umírá Karel Teige je Tikal natolik otřesen, že se ztahuje do ústraní a přestává na několik let skoro malovat. Věnuje se designu keramiky a porcelánu. Vrátí se ke skupině až v roce 1958, kdy se sekupuje kolem sborníků Objekt. V Tikalově tvorbě se objevuje tápání, nové hledání a vyrovnávání se s abstrakcí. Využíval jak imaginativní tak i konstruktivní prvky, organicky propojoval geometrii i přírodní prvky.
Na výstavě jsou k vidění díla od roku 1942 do Tikalovi smrti roku 1965. Vystavena jsou díla jak typicky surrealistická, jež tvořil za války a po ní ve skupině Ra, i díla pozdní už ovlivněná informelem ze 60. let. Kromě maleb a grafiky jsou vystaveny i ukázky keramiky.Výstava v Galerii u Betlémské kaple je prodejní, otevřena denně od 10 do 18 hodin a koná se do 6. května 2007.
info: www.galerieonline.cz
Andrea
Lawrence Ferlinghetti je známý jako spisovatel, své obrazy tvoří však stejně dlouho jako poesii. Jeho výtvarná činnost byla neznámá až do roku 1980, kdy ho jako malíře objevila kurátorka Rita Bottomsová a uspořádala mu výstavu. Výtvarné dílo Ferlinghettiho je těžko zařaditelné, díla se pohybují od čisté figurace až po krajní emotivní expresionismus. Nejvlastnější polohou Ferlinghettiho je sociálně angažovaná malba. Často ve svých obarzech používá písma i celých básnických motivů. Tvorba básnická a malířská u něj vznikají vedle sebe, ale prolínají se námětově. Častými motivy jsou láska a sex, sociální – ženská práva, svobody občanů, válečná politika. Lawrence Ferlinghetti je členem mezinárodního hnutí Fluxus.
Výstava Obrazy a básně se koná v Domě u zlatého prstenu do 13. května 2007. Otevřeno je každý den kromě pondělí od 10 do 18 hodin. V Domě u zlatého prstenu se také koná výstava Karla Malicha – Grafiky a kresby do 27. května 2007 a je zde umístěna stálá expozice českého umění 20. století.
info: www.ghmp.cz
Andrea
Obrovské jakoby utkané krajky působí Suškovi skulptury. Avšak jsou ze železa, vyrobené ze starých rezavých cisteren. Ve velkých prostorách bývalé tovární haly v Karlíně působí impozantně a doslova sem patří, jsou na svém místě. Čestmír Suška se považuje za recyklátora, používá železný šrot a vdechuje mu nový život. Z vyřazených obřích pivovarských citeren, používaných ve smíchovském pivovaru dříve na hektolitry piva, vykouzlil své monumentální skulptury. Čestmír Suška je bývalým členem výtvarné skupiny Tvrdohlaví, pracoval už s celou škálou různých materiálů, velmi úspěšně se dřevem a sklem. Od začátku 90. let se Suška zabývá vztahem vnějšího a vnitřního prostoru sochy, což se projevuje i v cisternových skulpturách s dekorativním vzorem.
Čestmír Suška svá monumentální díla vytváří venku, na zahradě u hangáru v Řeporyjích, kde zřídil i Sochařské studio BUBEC, pro sebe a další umělce. Tuto halu získal díky místnímu úřadu, za což se zavázali k pomoci při rekonstruování a zvelebování veřejných prostranství v Řeporyjích. Už se účastnili rekonstrukce areálu školy, místní park získal skulptury na hraní pro děti a další místa ozdobily díla Čestmíra Sušky a jeho kolegů ze studia Bubec.
Výstavu Rezavé květy můžete navštívit v Thámově hale v Thámově ulici 14 v Karlíně denně od 14 do 19 hodin do 25.4. 2007.
info: www.bubec.cz, www.suska.cz
Andrea
Výtvarná úderka 