Vladimír Boudník (1924 – 1968) byl českým umělcem, převážně grafikem, vystudoval grafickou školu. Vymyslel si svůj vlastní umělecký směr, který nazval Explosionalismus. Zakladem teorie byla „absolutizace vizuální asociace“. Asociace mu byla jedinou tvůrčí metodou. Vladimíra Boudníka provázela nelehká životní situace. Po absolvování grafické školy se odstěhoval od matky a bydlel na půdě, kde spal na skelné vatě a věci měl pouze na zemi. Začal pracovat v Kladenských hutích, kde se potkal s Bohumilem Hrabalem a stali se celoživotními přáteli. Několik let spolu dokonce bydleli v Libni. Hrabal postavu Boudníka ztvárnil ve svém díle a když bylo zfilmováno Věrou Chytilovou, tak si Vladimír Boudník zahrál sám sebe.
Na začátku tvořili skupinu explosionalistů vedle Boudníka ještě jeho dva spolužáci z grafické školy, ale nakonec jediným celoživotním a velmi zapáleným explosionalistou byl Boudník sám. Výstava se zaměřuje na první období stvoření, sformování myšlenek a první způsoby tvorby. Na přelomu 40. a 50. let, kdy to začínalo, spojoval Boudník výtvarnou a literární činnost a dokonce výtvarná stránka měla spíše doprovodný charakter (miniaturní kresby, dekalky, fotogramy). Důraz v těchto letech kladl hlavně na propagaci explosionalistických myšlenek, literární činnost (hlavně léta 1951 a 1952) a nejdůležitější pouliční akce, které předznamenávají happeningy. Při těchto akcích vyšel Boudník na ulici často v doprovodu přátel, vyhlédl si nějakou oprýskanou zeď a dorýváním a dotvářením skvrn a oprýskaných částí propagoval a ukazoval všemocnou sílu umění. Pozoroval diváky, kteří se zastavovali a apeloval na obrazotvornost a tvůrčí schopnost každého člověka, že umění může dělat každý. Poslední akce se konala v roce 1957 a celkem jich absolvoval něco přes 150. Tuto činnost provázel psaním manifestů a provolání (o explosionalismu, první manifest pochází z roku 1949), básní, drobných próz, deníků, dopisů (rozesílal přátelům, institucím i různým lidem – doprovázel kolážemi i jinými malými výtvarnými pokusy a převážně v nich obhajoval explosionalismus a abstraktivismus vůbec). V letech 1951 – 52 si založil vlastní samizdatovou edici, ale po roce 1952 se už literarní tvorbě skoro nevěnoval a psal jen dopisy a své deníky.
Na výstavě jsou k vidění ukázky ze všech druhů tvorby jimž se v té době věnoval – ukázky matic k manifestům, manifesty, texty, dopisy, knihy, fotografie, fotogramy, kresby, grafiky – linoryt, suchá jehla, lept, dekalky,“flíčky“ – drobné dekalky, jako známky na dopisy velé, ježpoužíval ni dopisy i různě vlepoval(měl jich mnoho, ale různ rozdal, zachovale se jen málo), rovněž jsou promítány filmy (filmový záznam pouliční akce, film „Jedna Setina“ – určitá freska dojmů, vzpomínek a obrazů o Boudníkovi a jeho tvorbě), a k poslechu hraje rozhovor Boudníka s Vladislavem Merhautem.
Explosionalismus se stal jádrem celé Boudníkovi tvorby. I když v roce 1956 přestal s happeningy a soustředil se na grafiku, tvořil ji na explosionalistickém základě – nejdříve aktivní a pak strukturální grafiku, monotypy, derealizace. Originalita jeho díla je dobově nezařaditelá a dodnes inspirující. Vladimír Boudník nasměroval jednu z cest české poválečné abstrakce.
Výstavu Explosionalismus mohou zájemci navštívit v Domě U Zlatého prstenu do 2. prosince 2007, otevřeno je od úterý do neděle od 10 do 18 hodin.
info: www.ghmp.cz
Andrea
1 komentář so far
Napsat komentář
Výtvarná úderka 
V článku o Boudníkovi jsou informace, které celkem pěkně a stručně shrnují Boudníkovu uměleckou činnost. Leč nemohu souhlasit s dvěma poznámkami. První se týká věty: „Asociace mu byla jedinou tvůrčí metodou.“ No není pravda. Asociace byla v Boudníkově díle velice důležitá, a to jak ve výtvarnu, tak v textech, ale určitě ne jedinou. V jeho literárním odkazu se např. objevují krásné totálně realistické texty. Druhá poznámka se týká věty: „ale po roce 1952 se už literární tvorbě skoro nevěnoval.“ V publikaci Z literární pozůstalosti (1993) jsou otištěny Básně pro Irenu z roku 1956 plus další dva texty z druhé poloviny 50. let a to nemluvím o nevydaných Básní z fabriky a další nepublikovaných textech. Jen se prostě o nich neví.
komentář od Kytkavkbeliku 4 dubna, 2009 @ 7:03 pm