Výstava Recto verso je společným projektem Sofi Hemon a Jany Rollové.
Sofi Hemon je čtyřiačtyřicetiletá multimediální umělkyně a studovala textilní výtvarnictví a malbu v Paříži. Jana Rollová je sedmadvacetiletá oděvní designérka, čerstvá absolventka ateliéru designu oděvu a obuvi docentky Krbcové na pražské VŠUP. Vloni absolvovala roční program na prestižním pařížském Institutu módy.
Obě tyto ženy se setkaly právě v Paříži, kde experimentovaly v rámci společného projektu s pojmy recto – verso, tedy líc – rub. Tento jejich projekt ukazuje někdy velmi tenkou hranici mezi volným a užitým uměním nebo designem. Téma líce a rubu tak zasahuje nejen možnosti módní tvorby, ale jde dál. Protikladný a zároveň komplementární vztah líce a rubu rozděluje celost věcí na ano – ne, nahoe – dole, vpředu – vzadu, viditelné – neviditelné, jemné – drsné a podobně. Výstava Recto verso obsahuje obě tyto polohy naráz.
Nemrzněte venku a přijďte se zahřát do galerie VŠUP (Nám. Jana Palacha 80, Praha 1)
Výstava potrvá do 15. prosince 2007
otevřeno pondělí – sobota 10 – 18h
Katka
Vladimír Boudník (1924 – 1968) byl českým umělcem, převážně grafikem, vystudoval grafickou školu. Vymyslel si svůj vlastní umělecký směr, který nazval Explosionalismus. Zakladem teorie byla „absolutizace vizuální asociace“. Asociace mu byla jedinou tvůrčí metodou. Vladimíra Boudníka provázela nelehká životní situace. Po absolvování grafické školy se odstěhoval od matky a bydlel na půdě, kde spal na skelné vatě a věci měl pouze na zemi. Začal pracovat v Kladenských hutích, kde se potkal s Bohumilem Hrabalem a stali se celoživotními přáteli. Několik let spolu dokonce bydleli v Libni. Hrabal postavu Boudníka ztvárnil ve svém díle a když bylo zfilmováno Věrou Chytilovou, tak si Vladimír Boudník zahrál sám sebe.
Na začátku tvořili skupinu explosionalistů vedle Boudníka ještě jeho dva spolužáci z grafické školy, ale nakonec jediným celoživotním a velmi zapáleným explosionalistou byl Boudník sám. Výstava se zaměřuje na první období stvoření, sformování myšlenek a první způsoby tvorby. Na přelomu 40. a 50. let, kdy to začínalo, spojoval Boudník výtvarnou a literární činnost a dokonce výtvarná stránka měla spíše doprovodný charakter (miniaturní kresby, dekalky, fotogramy). Důraz v těchto letech kladl hlavně na propagaci explosionalistických myšlenek, literární činnost (hlavně léta 1951 a 1952) a nejdůležitější pouliční akce, které předznamenávají happeningy. Při těchto akcích vyšel Boudník na ulici často v doprovodu přátel, vyhlédl si nějakou oprýskanou zeď a dorýváním a dotvářením skvrn a oprýskaných částí propagoval a ukazoval všemocnou sílu umění. Pozoroval diváky, kteří se zastavovali a apeloval na obrazotvornost a tvůrčí schopnost každého člověka, že umění může dělat každý. Poslední akce se konala v roce 1957 a celkem jich absolvoval něco přes 150. Tuto činnost provázel psaním manifestů a provolání (o explosionalismu, první manifest pochází z roku 1949), básní, drobných próz, deníků, dopisů (rozesílal přátelům, institucím i různým lidem – doprovázel kolážemi i jinými malými výtvarnými pokusy a převážně v nich obhajoval explosionalismus a abstraktivismus vůbec). V letech 1951 – 52 si založil vlastní samizdatovou edici, ale po roce 1952 se už literarní tvorbě skoro nevěnoval a psal jen dopisy a své deníky.
Na výstavě jsou k vidění ukázky ze všech druhů tvorby jimž se v té době věnoval – ukázky matic k manifestům, manifesty, texty, dopisy, knihy, fotografie, fotogramy, kresby, grafiky – linoryt, suchá jehla, lept, dekalky,“flíčky“ – drobné dekalky, jako známky na dopisy velé, ježpoužíval ni dopisy i různě vlepoval(měl jich mnoho, ale různ rozdal, zachovale se jen málo), rovněž jsou promítány filmy (filmový záznam pouliční akce, film „Jedna Setina“ – určitá freska dojmů, vzpomínek a obrazů o Boudníkovi a jeho tvorbě), a k poslechu hraje rozhovor Boudníka s Vladislavem Merhautem.
Explosionalismus se stal jádrem celé Boudníkovi tvorby. I když v roce 1956 přestal s happeningy a soustředil se na grafiku, tvořil ji na explosionalistickém základě – nejdříve aktivní a pak strukturální grafiku, monotypy, derealizace. Originalita jeho díla je dobově nezařaditelá a dodnes inspirující. Vladimír Boudník nasměroval jednu z cest české poválečné abstrakce.
Výstavu Explosionalismus mohou zájemci navštívit v Domě U Zlatého prstenu do 2. prosince 2007, otevřeno je od úterý do neděle od 10 do 18 hodin.
info: www.ghmp.cz
Andrea
Dům U Zlatého prstenu v těchto dnech nabízí svým návštěvníkům 3 výstavy, kterými se loučí se svou stávající podobou. Po skončení těchto výstav začne rekonstrukce objektu a jeho uzavření má trvati do jara následujícího roku, kdy bude rovněž nainstalována i nová expozice sbírek umění 2. poloviny 20. století až k umění současnému. Tyto tři výstavy nabízejí návštěvníkům takový výběr, z něhož si snad vybere každý, kdo se chce nostalgicky rozloučit se stávající, řekla bych velmi zdařilou podobou, či pokud ještě Dům U Zlatého prstenu nenavštívil, dobrou příležitost to napravit, než bude pro tuto podobu pozdě. Příležitost je pouze do 2. prosince 2007 a pak bude všechno jinak. A jak? To uvidíme.
Výstavy pořádané Galerií hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu (otevřeno út-ne 10 až 18 hodin):
Prostor pro intuici (17. 10. – 2. 12. 2007) – výstava současného umění, v němž se autoři zaměřují na prostor a jeho různé chápání, a k tomu používají jak klasická tak nová média, která lze nalézt v expozici vedle sebe
České umění 1938 – 1958 (3. 10. – 2. 12. 2007) – představuje málo známé a málo zmiňované období v českém umění – léta 2. světové války a léta poválečná
Explosionalismus – tvorba Vladimíra Boudníka z let 1947 – 1956 (3. 10. – 2. 12. 2007) – více příští pozvánka
více info: www.ghmp.cz
Andrea
Korejské umění je ve sbírkách asijského umění velmi vzácně zastoupeno v porovnání s jinými asijskými kulturami (např. japonskou či čínskou), a to po celém světě, ale rovněž i u nás. Tento fakt vyplývá z nepříznivého historického vývoje Koree ve 20. století, neprezentovala svou kulturu. Korejská kultura je velmi stará, sahá až do hloubky 3000 let, stejně jako kultura jejích asijských sousedů Japonska a Číny.
Česká veřejnost má nyní jedinečnou příležitost zhlédnout něco z nám obvykle nedostupného kulturního dědictví minulosti Koreje. Národní muzeum Koreje v Soulu zapůjčilo do Národní galerie v Praze kolekci asi 70 uměleckých artefaktů, jež dokumentují svébytnost, krásu a jedinečnost Korejského umění. Tato zápůjčka je na 2 roky, po něž bude možno se setkat s reprezentativní sbírkou Korejského umění ve střední Evropě. Výstava je součástí projektu Poznáváme Koreu 2007, který má za cíl hlubší poznání korejské kultury.
Národní galerie umístila tuto dlouhodobou výstavu do prostor zámku Zbraslav, čímž na čas obohatila stálou expozici asijského umění. Expozice seznamuje s tradicí korejské keramiky, seladonů (zelené kameninové skvosty z 12. – 14. století), porcelánu, výrobků z kovů, dřěva, textilu, s malbou a sohařstvím. Toto zaměření na korejské řemeslo od doby bronzové po 20. století vyplývá z povahy Muzea v Soulu, které bylo založeno 1908.
Expozice na zámku Zbraslav je rozdělena do dvou sálů. První je architektonicky koncipovaný jako Korejský poloostrov a představuje vývoj korejské keramiky. Výrobní techniky kameninu i porcelán převzali sice Korejci z Číny, ale obohatili a přetvořili keramiku do svébytné podoby. Typické korejské estetické kvality jsou bezprostřednost, živost, prostota a strohá elegance. Druhý sál je zaměřen na duchovní svět Korejců, který byl ovlivněn budhistickou vírou a neokonfuciánstvím. Jsou zde umístěny rituální předměty z bronzu, textilie, vybavení pracoven, artefakty z kovů, dřeva, papíru.
Výstavu Korejského umění na zámku Zbraslav mohou návštěvníci vidět od 16. června 2007 do 17. května 2009, otevřeno je každý den kromě pondělí od 10 do 18 hodin.
info z tiskové zprávy Národní Galerie, více na www.ngprague.cz
Andrea
V roce 1987 Svaz československých výtvarných umělců vyzval umělce k zakládání skupin. Začaly tak vznikat skupiny, převážně na základě přátelství jejích členů a generační blízkosti, neměli však jednotný program, sdružovali se, aby dali o sobě vědět. Z těchto popudů vznikla i skupina Zaostalí, úzká skupinka ze starší střední generace umělců, jež spojuje přátelství i společné zkušenosti umělecké a životní z avantgardní éry 60. let 20. století, společný vztah k evropské umělecké tradici a vzdor vůči povrchnosti a mělkosti tzv. konzumní kultury. Název skupiny – Zaostalí si zvolili záměrně provokativní, měl být chápán dadaisticko-ironicky. Mezi členy skupiny patří – sochař Hugo Demartiny, malíři Zdeněk Beran, Bedřich Dlouhý, Pavel Nešleha, architekt Karel Kouba a hudebník Jan Klusák.
Poprvé se skupina prezentovala na Forum 88 v roce 1988 – neoficiální výstava soudobého českého a slovenského umění. Další jejich zajímavé vystoupení bylo na výstavě Situace 92 v Mánesu, kde navršili svá díla do jedné instalace v rohu místnosti na kopu – Hromada, zvaná též Obětiště. Tato instalace je spolu s dalšími staršími díly k vidění (video, fotografie, objekty a malby) i na stávající výstavě v Městské knihovně. Takovéto vyjádření patří k jejich typickému. Vyvolalo rozporuplné reakce, neboť zpochybnili tradiční estetické hodnoty.
Výstava skupiny Zaostalí se koná v 2. patře Městské knihovny do 25.11. 2007, a navštívit ji můžete od úterý do neděle od 10 do 18 hodin. K vidění jsou, kromě několika starších děl, převážně díla ze současné tvorby členů skupiny. Vystavená jak sochařská, tak malířská díla, i kresby a návrhy architektonické doprovází hudbajediného hudebníka skupiny Jan Klusáka, jehož hudbu si můžete i v závěru výstavy vychutnat v pohodlném černém křesle.
Andrea
Zatímco v Karlín Hall probíhá Praguebiennale 3, v Karlín Studios nedaleko odtud začala další přehlídka současného vizuálního umění. Výstava nazvaná „Zůstane to mezi námi“ představuje tvorbu mladých umělkyň a umělců, komentující sociální struktury, politické a kulturní paradoxy, konvence a jejich hranice. Ve svých artefaktech, akcích a performance se zaměřují také na společenské rituály i genius loci konkrétního místa.
Globální politikou a ekonomikou se zabívají Tammo Rist a Jakob Zoche stojící za projektem Transnational Republik. Vytvořili tak funkční model virtuálního státu. Jejich nadnárodní republika má ambici regulovat doposud neregulovatelnou globální ekonomiku. Prostředky toho jsou vlastní měna, ústava a 4176 aktivních občanů.
Na struktury fungování trhu s uměním, galerijního provozu a roli umění ve společnosti reaguje Peter Maukš Voda představuje kampaň MAUKŠMAX, v které spojuje marketingové strategie s prezentací vlastních výtvarných děl. Vypracoval si vlastní rukopis a rétoriku, kterou se přátelsky vnucuje publiku.
Tomáš Svoboda vystavuje korespondenci s kulturními institucemi v České republice. S důsledností zaměstnance statistického úřadu svůj pokus o spolupráci s některou z uměleckých galerií.
Fotbalu na profesionální úrovni i lokální podívané a všemu co k tomu patří včetně konfliktů se věnuje nezvykle mnoho autorů. Například Klára Tasovská ve svém videofilmu „Rekonstrukce“ rozebírá šarvátku dvou amatérských fotbalových mužstev. Ve videu Anetty Mony Chisy a Lucie Tkáčové hráči ŠK Slovanu Bratislava místo míče hrají hru o život s hamletovskou lebkou.
Umění jako prostředek k vytvoření určité události nebo situace slouží Gabriele Horákové, která využila obraz jako záminku – příčinu pro velké rodinné setkání.
Genius loci se stává ústředním tématem například Romanu Štětinovi, který vytvořil sérii pohlednic z dnes už neexistujících vsí v severozápadních Čechách. Pohlednice byly odeslané na autentické adresy. Na výstavě vystavuje ty, které se mu vrátily nedoručené zpět.
Tomáš Moravec reaguje na prostředí podzemí Karlínské haly.
Dominik Gajarský objevil ve svém podnájmu opuštěný fotografický archiv původního majitele bytu. Z negativů nazvětšoval fotky pro malou komorní výstavu v bytě jako poctu činorodému inženýrovi – amatérskému umělci.
Média a to, jakým způsobem ovlivňují naše vnímání světa a podílejí se tak na vytváření simulakra slovy Jeana Baudrillarda reflektuje například Adéla Babanová, která pracuje s jazykem rozhlasu. Využívá absenci obrazu a mate posluchače.
Ve svém projektu „On TV“ z roku 2004 se Dorota Kenderová infiltrovala do zpravodajství komerční televize a opakovaně se objevovala za moderátorem televizního vstupu.
Michal Moravčík sestavil extrakt „estetiky domova 80. let“ a umístil tyto neobillboardy na dnešní reklamní plochy.
K účelu této výstavy dodává její kurátor Dušan Zahoranský, že „cílem vystavených prací není získat definitivní podobu – stát se galerijním objektem. Pracují s odstupem a ponechávají si neuchopitelný tvar. Tato poetika nepřesnosti má podobnou vlastnost jako vůně nebo zápach, které jsou sice neviditelné, ale dokážou neznámý prostor velmi dobře zaplnit a tím popsat.
výstava Zůstane to mezi námi potrvá do: 2. 9. 2007
Karlín studios najdete v Křižíkově ulici č. 34
a také na http://www.karlinstudios.cz
Katka
Dny evropského dědictví jsou významnou celoevropskou kulturně poznávací, společenskou a výchovnou akcí. Téma letošního ročníku zní „Památky, řemesla a lidová kultura“. V české republice bude probíhat ve dnech 8. – 16. září a národní zahájení se uskuteční 8. – 9. září v Uherském Hradišti. Evropské zahájení proběhne 21. – 23. září v Srbském Bělehradě. Dny evropského dědictví si kladou za své hlavní cíle: zlepšování informovanosti o jiných kulturách, ochranu kulturního dědictví v nejširším slova smyslu, respektování všech kultur bez ohledu na jejich rozšíření. Více o letošním ročníku najdete na: www.shscms.cz, mimo jiné i katalog akcí podle krajů, či úvodní slovo letošního ročníku.
V rámci Dnů evropského dědictví se bude probíhat bohatý doprovodný program ve stálých expozicích Národní galerie – v klášteře Sv. Jiří, v klášteře Sv. Anežky České, ve Šternbernském paláci, ve Veletržním paláci.
např: klášter Sv. Anežky České (expozice Středověkého umění v Čechách a Střední Evropě) – komentované prohlídky 8.9. v 15:00 – Apokryfní motivy v gotickém umění a 9.9. v 15:00 Gotické památky z Pražského hradu v Národní galerii, – pořad s dílnou pro děti a rodiče Sv. Václave, kníže náš 15.9. – 16. 9. od 14:30
Veletržní palác (expozice umění 19., 20. a 21. století) – komentované prohlídky 15.9. 14:00 Český lid a vesnice v umněí 19. století a 16. 9. 14:00 Lidové prvky v českém umění 20. století
Šternbernský palác (expozice evropského umění od antiky po baroko) – přednášky s dataprojekcí 8.9. od 11:00 Ikony a jejich specifické postavení ve výtvarném umění a 9.9. od 11:00 Rembrandt, Hals, Goyen a Emil Filla
info na www.ngprague.cz
Andrea
Pokud pojedete na dovolenou nebo letní výlet přes město Slaný, nezapomeňte se zastavit na Benzínce. Tedy na té, kam vás chceme pozvat, natankujete pouze umění.
Benzínka je budova bývalé benzínové pumpy o třech místnostech, která se nachází u Slaného, na silnici 16, za bývalými kasárnami, asi 35 km od Prahy a v současné době slouží jako výstavní prostor alternativní galerie.
Za tímto projektem stojí Monika Sybolová, která působí jako lektorka v NG a umělec Ondřej Horák, kterého jste už mohli ve Výtvarné úderce před nějakou dobou slyšet.
Benzínka jakožto opuštěný betonový skelet uprostřed ničeho určený k zániku je zároveň prostorem otevřeným komukoliv a čemukoliv. Jak říkají autoři projektu, Benzínka je „na hranici města a krajiny, na kraji silnice, mezi betonem a poli, mezi hlavní a vedlejší cestou, mezi industriálem a venkovskou krajinou, mezi řidičem a umění.“
Výstavy se tu konají několikrát do roka, zejména v teplých měsících. Spojují různé druhy umění jako je performance, instalace, objekty, konceptuální umění, streetart; po vernisáži spojené se zajímavou akcí zůstávají díla v Benzínce podléhají působení času, návštěvníkům a dalším umělcům
Od 14. července tam svá díla zanechal Pavel Sterec. Pod názvem „Osobní ropná skvrna“ vystavuje objekty, instalace a fotografie a dokumentuje sérii domácích performancí s tématikou eko katastrof.
Více na: www.pavelsterec.info
Cílem Moniky Sybolové a Ondřeje Horáka je s minimálními náklady podporovat mladé umělce, projekty které pracují přímo s tímto nezvyklým prostorem, a také „vytvořit z Benzínky improvizovaný galerijní prostor prezentující umění nejen pro autory a návštěvníky, ale také pro projíždějící řidiče a procházející lidi tak, aby vystoupili z auta nebo se zastavili a zažili něco neočekávaného. Vytrhnout Benzínku z času rozpadání, oživit ji a dát ji na chvíli statut uměleckého bezčasí, jedinečnosti a ozvláštnění.“
Benzínka tak dokáže zprostředkovat dialog a setkávání mezi prostorem, lidmi, uměním a autory.
Katka
Jak už tomu každoročně bývá v tuto dobu, studenti uzavírají letní semestr. Ne jinak je tomu na uměleckých školách, jakou je Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. Studenti uzavírají semestr svými klauzurními pracemi a na jejich přehlídku bychom vás rády pozvaly.
Přehlídku klauzur budete moci navštívit do 14. června přímo v ateliérech v budovy VŠUP na Nám. Jana Palacha. Pro zajímavost vám prozradím několik úkolů, které museli studenti zpracovávat.
Studenti designu u Prof. Pelcla navrhovali rodinný dům, obchodní centrum nebo židle, budoucí módní návrháři recyklovali modely z druhé ruky.
V ateliéru grafického designu a nových médií Petra Babáka bylo hlavním úkolem založit kapelu, napsat skladbu, natočit videoklip, vytvořit logo a image kapely atd. atd. Vzniklo tak jedenáct kapel s názvy jako Ctrlc, Je to beat box?, Blizna, Smrd, Plunk, 2 v 1…které hraji napříč žánry např. new folk, ultra electro, hedonic country, gameboy doom.
Jak je vidět, těšit se můžete nejen na klasické techniky jako je malba, kresba a socha, dále fotografie, animované filmy, design, užité umění a architekturu, ale také hudbu a nebo všechno toto dohromady.
Artsemestr bude probíhat od 6.6. do 14. 6., otevřeno je každý den 10 – 18 hodin, tedy včetně víkendu a pondělí.
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
nám. Jana Palacha 80
Katka
Dnešní pozvánka vás zavede do podivného světa Neo Raucha. Takto velká samostatná výstava tohoto německého malíře probíhá v Čechách poprvé a to v Galerii Rudolfinum. Tvorba Neo Raucha, narozeného v roce 1960 v Lipsku, je ovlivněná jeho životem ve východním Německu a estetikou tehdejšího vizuálního prostředí. Čerpá také z reklamy 50. a 60. let ve Spojených Státech, a jednotlivé záběry dává do souvislostí skrze průhledy vyvolávající závrať, nebo podivné hromady beztvaré hmoty. Často se jakoby skrytě objeví fantazijní zvířata, možná z jiné planety nebo zmutované z budoucnosti. Katastrofálním dojmem působí i holé pláně, komíny a továrny na kdoví co. Jeho malby jsou mnohovrstevnaté, působí jako neuspořádané sny, které ve vás přesto zanechají hluboký dojem. Některé momenty jakoby se zjevovaly jen tak mimochodem, zahlédnuté koutkem oka. Jedním z Rauchových zásadních témat je člověk, který je zasazen do postindustriální odcizené krajiny a zabývá se podivnou, neidentifikovatelnou činností.
Výstava s názvem Neo Rauch: Neue Rollen potrvá do 5. srpna
Doprovází ji komentované prohlídky, které začínají v Masarykově pracovně. V červnu to bude 6 a 21., vždy v 16:30.
A pokud se budete chtít podívat na výstavu v pozdních hodinách a zdarma, pak si počkejte na Pražskou muzejní noc. Je to už čtvrtý ročník populární akce, kdy se ve večerních hodinách otevírají výstavní prostory všech velkých pražských muzeí a galerií.
16. 6. 2007, od 18:00
Více informací se dozvíte na www.galerierudolfinum.cz
Katka
Výtvarná úderka 