Výtvarná úderka

Výstava Recto verso je společným projektem Sofi Hemon a Jany Rollové.

Sofi Hemon je čtyřiačtyřicetiletá multimediální umělkyně a studovala textilní výtvarnictví a malbu v Paříži. Jana Rollová je sedmadvacetiletá oděvní designérka, čerstvá absolventka ateliéru designu oděvu a obuvi docentky Krbcové na pražské VŠUP. Vloni absolvovala roční program na prestižním pařížském Institutu módy.

Obě tyto ženy se setkaly právě v Paříži, kde experimentovaly v rámci společného projektu s pojmy recto – verso, tedy líc – rub. Tento jejich projekt ukazuje někdy velmi tenkou hranici mezi volným a užitým uměním nebo designem. Téma líce a rubu tak zasahuje nejen možnosti módní tvorby, ale jde dál. Protikladný a zároveň komplementární vztah líce a rubu rozděluje celost věcí na ano – ne, nahoe – dole, vpředu – vzadu, viditelné – neviditelné, jemné – drsné a podobně. Výstava Recto verso obsahuje obě tyto polohy naráz.

Nemrzněte venku a přijďte se zahřát do galerie VŠUP (Nám. Jana Palacha 80, Praha 1)

Výstava potrvá do 15. prosince 2007
otevřeno pondělí – sobota 10 – 18h

Katka

Zatímco v Karlín Hall probíhá Praguebiennale 3, v Karlín Studios nedaleko odtud začala další přehlídka současného vizuálního umění. Výstava nazvaná „Zůstane to mezi námi“ představuje tvorbu mladých umělkyň a umělců, komentující sociální struktury, politické a kulturní paradoxy, konvence a jejich hranice. Ve svých artefaktech, akcích a performance se zaměřují také na společenské rituály i genius loci konkrétního místa.

Globální politikou a ekonomikou se zabívají Tammo Rist a Jakob Zoche stojící za projektem Transnational Republik. Vytvořili tak funkční model virtuálního státu. Jejich nadnárodní republika má ambici regulovat doposud neregulovatelnou globální ekonomiku. Prostředky toho jsou vlastní měna, ústava a 4176 aktivních občanů.

Na struktury fungování trhu s uměním, galerijního provozu a roli umění ve společnosti reaguje Peter Maukš Voda představuje kampaň MAUKŠMAX, v které spojuje marketingové strategie s prezentací vlastních výtvarných děl. Vypracoval si vlastní rukopis a rétoriku, kterou se přátelsky vnucuje publiku.

Tomáš Svoboda vystavuje korespondenci s kulturními institucemi v České republice. S důsledností zaměstnance statistického úřadu svůj pokus o spolupráci s některou z uměleckých galerií.

Fotbalu na profesionální úrovni i lokální podívané a všemu co k tomu patří včetně konfliktů se věnuje nezvykle mnoho autorů. Například Klára Tasovská ve svém videofilmu „Rekonstrukce“ rozebírá šarvátku dvou amatérských fotbalových mužstev. Ve videu Anetty Mony Chisy a Lucie Tkáčové hráči ŠK Slovanu Bratislava místo míče hrají hru o život s hamletovskou lebkou.

Umění jako prostředek k vytvoření určité události nebo situace slouží Gabriele Horákové, která využila obraz jako záminku – příčinu pro velké rodinné setkání.

Genius loci se stává ústředním tématem například Romanu Štětinovi, který vytvořil sérii pohlednic z dnes už neexistujících vsí v severozápadních Čechách. Pohlednice byly odeslané na autentické adresy. Na výstavě vystavuje ty, které se mu vrátily nedoručené zpět.

Tomáš Moravec reaguje na prostředí podzemí Karlínské haly.

Dominik Gajarský objevil ve svém podnájmu opuštěný fotografický archiv původního majitele bytu. Z negativů nazvětšoval fotky pro malou komorní výstavu v bytě jako poctu činorodému inženýrovi – amatérskému umělci.

Média a to, jakým způsobem ovlivňují naše vnímání světa a podílejí se tak na vytváření simulakra slovy Jeana Baudrillarda reflektuje například Adéla Babanová, která pracuje s jazykem rozhlasu. Využívá absenci obrazu a mate posluchače.

Ve svém projektu „On TV“ z roku 2004 se Dorota Kenderová infiltrovala do zpravodajství komerční televize a opakovaně se objevovala za moderátorem televizního vstupu.

Michal Moravčík sestavil extrakt „estetiky domova 80. let“ a umístil tyto neobillboardy na dnešní reklamní plochy.

K účelu této výstavy dodává její kurátor Dušan Zahoranský, že „cílem vystavených prací není získat definitivní podobu – stát se galerijním objektem. Pracují s odstupem a ponechávají si neuchopitelný tvar. Tato poetika nepřesnosti má podobnou vlastnost jako vůně nebo zápach, které jsou sice neviditelné, ale dokážou neznámý prostor velmi dobře zaplnit a tím popsat.

výstava Zůstane to mezi námi potrvá do: 2. 9. 2007

Karlín studios najdete v Křižíkově ulici č. 34

a také na http://www.karlinstudios.cz

 Katka

Jak už tomu každoročně bývá v tuto dobu, studenti uzavírají letní semestr. Ne jinak je tomu na uměleckých školách, jakou je Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. Studenti uzavírají semestr svými klauzurními pracemi a na jejich přehlídku bychom vás rády pozvaly.

Přehlídku klauzur budete moci navštívit do 14. června přímo v ateliérech v budovy VŠUP na Nám. Jana Palacha. Pro zajímavost vám prozradím několik úkolů, které museli studenti zpracovávat.

Studenti designu u Prof. Pelcla navrhovali rodinný dům, obchodní centrum nebo židle, budoucí módní návrháři recyklovali modely z druhé ruky.
V ateliéru grafického designu a nových médií Petra Babáka bylo hlavním úkolem založit kapelu, napsat skladbu, natočit videoklip, vytvořit logo a image kapely atd. atd. Vzniklo tak jedenáct kapel s názvy jako Ctrlc, Je to beat box?, Blizna, Smrd, Plunk, 2 v 1…které hraji napříč žánry např. new folk, ultra electro, hedonic country, gameboy doom.

Jak je vidět, těšit se můžete nejen na klasické techniky jako je malba, kresba a socha, dále fotografie, animované filmy, design, užité umění a architekturu, ale také hudbu a nebo všechno toto dohromady.
Artsemestr bude probíhat od 6.6. do 14. 6., otevřeno je každý den 10 – 18 hodin, tedy včetně víkendu a pondělí.

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
nám. Jana Palacha 80

Katka

Dnešní pozvánka vás zavede do podivného světa Neo Raucha. Takto velká samostatná výstava tohoto německého malíře probíhá v Čechách poprvé a to v Galerii Rudolfinum. Tvorba Neo Raucha, narozeného v roce 1960 v Lipsku, je ovlivněná jeho životem ve východním Německu a estetikou tehdejšího vizuálního prostředí. Čerpá také z reklamy 50. a 60. let ve Spojených Státech, a jednotlivé záběry dává do souvislostí skrze průhledy vyvolávající závrať, nebo podivné hromady beztvaré hmoty. Často se jakoby skrytě objeví fantazijní zvířata, možná z jiné planety nebo zmutované z budoucnosti. Katastrofálním dojmem působí i holé pláně, komíny a továrny na kdoví co. Jeho malby jsou mnohovrstevnaté, působí jako neuspořádané sny, které ve vás přesto zanechají hluboký dojem. Některé momenty jakoby se zjevovaly jen tak mimochodem, zahlédnuté koutkem oka. Jedním z Rauchových zásadních témat je člověk, který je zasazen do postindustriální odcizené krajiny a zabývá se podivnou, neidentifikovatelnou činností.

Výstava s názvem Neo Rauch: Neue Rollen potrvá do 5. srpna
Doprovází ji komentované prohlídky, které začínají v Masarykově pracovně. V červnu to bude 6 a 21., vždy v 16:30.
A pokud se budete chtít podívat na výstavu v pozdních hodinách a zdarma, pak si počkejte na Pražskou muzejní noc. Je to už čtvrtý ročník populární akce, kdy se ve večerních hodinách otevírají výstavní prostory všech velkých pražských muzeí a galerií.
16. 6. 2007, od 18:00
Více informací se dozvíte na www.galerierudolfinum.cz

Katka

Jak se vyvíjí český a slovenský Hrubý Domácí Produkt? Jako odpověď slouží právě probíhající výstava ve 2. patře Městské knihovny na Mariánském náměstí v Praze.

Zdá se, že skvěle. Obchody jsou plné zboží, nepřeberné množství produktů platíme kreditkami a vypadá to, že nejdůležitější je dobře vypadat. Jinak tento stav prožívají bankéři a manažeři, jinak umělci, kteří se v tomto prostředí musí také naučit pohybovat.

Krištof Kintera, který se ve své tvorbě dlouhodobě zaměřuje na současné klima pragmatismu a spotřeby, dostal nabídku připravit výstavu, která by dnešní svět věcí a konzumunějak reflektovala. Takovou nabídku samozřejmě neodmítl a požádal pěknou řádku umělců a umělkyň, kteří se už někdy těmito fenomeny zabývali. Kriticky, ironicky, s rezignací i s humorem.

Tato pestrá výstava je spíše než hloubkovou sondou zrcadlením toho, v čem žijeme. Světa plného „top-class last minute bonus mega šancí, úvěrových gold karet, hypoték, kontrolních útržků, nevratných záloh s omezenou akontací a operativních leasingů.“ Naštěstí současně vzniká umění, které nám podává záchranný kruh. Vzniká ve svobodě, z odstupu, reflektuje i provokuje. Pomáhá nám nadechnout se a vnímat dnešní situaci s nadhledem.

Do svobodného prostředí umění se můžete přijít osvěžit do 2. patra Městské knihovny na Mariánském náměstí v Praze do 19. srpna, otevřeno je denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

více: ghmp

Katka

Nedávno vzniklá nová galerie přímo pod žižkovským vysílačem – CIANT – začíná prezentovat mladé české umělce pracující s novými technologiemi v rámci cykluu Souřadnice. Od 9. května, kdy proběhne vernisáž, budete moci navštívit enviromentálně laděnou videoinstalaci MAP Lukáše Machalického.

V tomto projektu se Lukáš pokouší uchopit proměny krajiny. Prostředí, ve kterém žijem, se proměňujdíky zásahům člověka ať už přímo nebo nepřímo, ale také díkypřirozeným přírodním procesům.

Lukáš se zaměřil na takové fenomeny, jako je zvětrávání hor, tání ledovců, změna klimatu, ale i rozšiřováníuhelných pánví a urbanismus. Projekt nazvaný MAP je založený na principu videoprojekce na reliéfní mapy. Geografické celky jsou na mapě vytržené z kontextu a neodpovídají původnímu povrchu. Tím, jak vzniká nesoulad, by měla celá instalace fungovat slovy Lukáše Machalického jako „takový výrazný enviromentální a ekologický apel“.

Lukáš Machalický studuje VŠUP prostorovou tvorbu a ve své práci se věnuje především videoartu. Projekt, který bude k vidění v Galerii CIANT navazuje volně na předchozí instalaci Tetris, ve které zkoumal mnohem drobnější proměny prostředí,v němž žijeme, které nás ovšem také nějak determinují. Například to, jak na panelovém sídlišti blikají podobně televize v oknech.

Výstava Lukáše Machalického v Galerii CIANT bude probíhat od 9. 5. do 2. 6. 2007
více informací o Lukáši Machalickém a jeho tvorbě na www.ctrlartdel.net
a o Galerii CIANT na www.ciant.cz
a pokud budete mít čas, 15. 5. v 19:30 tu Lukáš svou tvorbu představí osobně

Katka

Minulý týden v rámci veletrhu Art & Interior začalo ve Veletržním paláci Národní galerie hned několik výstav zaměřených na design a architekturu.

Když o milánském veletrhu psal ve svém eseji Umberto Eco, všímá si zvláštní vlastnosti veletrhu designu. Píše, že veletrh je chrámem, kde zboží ztrácí svou konkrétní individualitu a stává se řadou znaků. které spíš souvisí s horečnatými a přemrštěnými emocemi. Vzbuzuje v nás touhu vlastnit tyto předměty, které nás učiní lepšími.

Veletrh Art & Interior skončil, zákazníci i firmy jsou více či méně spokojeni, jak se jejich prezentace podařila. Druhá část této akce však trvá dál. Jsou jimi výstavy Lotyšské architektury, rodinných domů českých stavařů a architektů, Českého skla v době mizerie a iluzí, tedy mezi lety 1945 a 1980, dále Čínského grafického designu, a architektonických realizací Františka Cubra a jeho žáků.

Výstava Lotyšská architektura představuje nejlepší práce lotyšských architektů za poslední dva roky, které získaly prestižní ocenění Lotyšské asociace architektů.

Na tuto výstavu v respiriu 5. patra Veletržního paláce plynule navazuje výstava František Cubr a jeho žáci. František Cubr byl spoluautorem čs. pavilónu na EXPO 58 v Bruselu, interiérů Laterny magiky v Praze (1959), interiétu čs. pavilónu EXPO 67 V Montrealu (1965-67), budovy čs. velvyslanectví v Athénách, žižkovské věženebo také studentského městečka na Strahově.

Výstava Českého skla představuje ucelený soubor moderního skla až do 23. 9. 2007.

Zajímavou sekcí je expozice Čínského grafického designu. Je ochutnávkou tvorby čínských grafiků, ilustrující vývoj země a oboru v posledních více než dvaceti letech. Představuje plakáty, loga, obaly, přebaly knih i návrhy pro Olympijské hry 2008 v Beijingu.

Čínští grafici, ačkoliv vnímají a přejímají myšlenky a vlivy ze zahraničí, nezapomínají ani na svou starobylou a úctyhodnou kulturní tradici. Vynalézavým využitím bohatých a pestrobarevných čínských vzorů a prvků mohou svými pracemi ztělesnit současné a kosmopolitní rysy, stejně jako moudrost tradičního čínského myšlení a názorů.

Více info naleznete na www.artinterior.cz

výstavy potrvají do 3. června a 23. září.

Katka

V současném světě takzvaného informačního věku je většina lidí každodenně konfrontována s různými reklamními
sděleními, bilboardy a plakáty. Nejrůznější firmy a instituce se pomocí marketingových strategií snaží upoutat pozornost kolemjdoucích a vrýt se jim do paměti. Často se tak ovšem stává nějakým vtíravým sloganem nebo zarážejícím grafickým designem. Více zaujmout však mohou kvalitně zpracované plakáty, dobrý design, invenční řešení a estetická kvalita.

Putovní výstava nazvaná Japonský plakát – dnes v Uměleckoprůmyslovém muzeu přibližuje podobu grafického designu v Japonsku. Jeho estetika je na první pohled výjimečná a nezaměnitelná. Čím to?

JEDNOTA PROTIKLADŮ

Japonsko je zemí s bohatou tradicí výtvarné kultury. Grafický design tu čerpá z dlouholeté tradiční kresby a kaligrafie a její specifické estetiky. Při úvahách o japonské tvorbě však nelze opomenout vlivy západního světa a technologického i ekonomického rozvoje. Japonský grafický design je odrazem setkávání se protikladů nejen tradiční kultury se západní, ale také rukodělné preciznosti s nejnovějšími technologiemi, rafinovanosti a jednoduché přímočařosti.

Tento dialogový charakter japonského grafického designu je společný mladým tvůrcům i generaci „starých mistrů“. A dokazuje to i právě probíhající výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Díky jeho spolupráci s mnichovskou Die Neue Sammlung a s největší japonskou tiskárenskou společností Dai Nippon Printing Co., Ltd., Tokyo, bylo možné představit jak díla mladých grafiků tak i klasiků slavného klubu JAAC (Japan Advertising Artists Club), který se zasloužil o uznání plakátu jako uměleckého média.

Přestože výstava zahrnuje tyto dvě generace designérů, kurátor výstavy Radim Vondráček je nijak neodděluje a jejich tvorbu prezentuje vedle sebe. Tento koncept odhaluje, jak současně působí tvorba „starých mistrů“ a zároveň jak mladí grafici invenčně pracují s tradiční estetikou a technikou.

MIMOSMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ

Stěžejním momentem, kterému dává koncepce mísení vyniknout, je ovšem společný základ japonského grafického designu. Narozdíl od západního světa zaměřeného na marketing, se Japonci více pokoušejí vyjádřit své nitro a duchovní obsah vycházející ze smyslového vnímání. Slovy kurátora Radima Vondráčka, „..plakát nechápou jako pouhé reklamní sdělení zhotovené na zakázku, ale pojímají jej jako individuální formu vyjádření samotných tvůrců.“

Transcendentální obsahy přitom často vyjadřují minimalistickými prostředky nebo detaily. Častým motivem se stávají také biomorfní tvary, barvy přírody nebo pastelové barvy, navozující duševní klid. Mnoha plakátům je vlastní specifický vtip, expresivita sdělení nebo silná vizualita.

ZAMĚŘENÍ NA DETAIL

Japonské vnímání obrazu a textu dokreslují také detaily doplňující výstavu. Jsou to popisky seskládané do sloupce, evokující japonské písmo nebo katalog, který obsahuje esej Hiroshi Kashiwagiho a ukázky s medailony jednotlivých tvůrců, sestavený na japonský způsob, tedy „zezadu dopředu“. Dále se na výstavě kromě plakátů prezentují tradiční šátky furoshiki a jejich specifické vázání, které dříve umožňovalo přenášení věcí a dodnes je to tradiční způsob balení dárků. Umocnit zážitek mohou kaleidoskopy nebo miniaturní japonská zahrada.

Katka

CIANT, mezinárodní centrum pro umění a nové technologie, otevřel minulý týden vlastní výstavní prostory a to kousek od naší redakce pod Žižkovskou věží v ulici Křížkovského. Výstavou TypeTrace byl zahájený výstavní cyklus, který bude mapovat umění nových médií z mimoevropských zemí.

Současná výstava TypeTrace od japonského umělce TAKUMI ENDO do Prahy doputovala po výstavách v Tokiu a Paříži.

Na této výstavě si budete moci zažít novým způsobem proces psaní na klávesnici. Že už toho máte dost ve škole nebo v práci? Psaní díky interaktivní instalaci Takumi Enda se stává prostředkem schopným zachytit pravdivěji žitou řeč. Tato aplikace umožňuje při psaní zohledňovat zpoždění mezi jednotlivými údery a podle toho je přetváří do různé vizuální reprezentace. Čím déle trvá slovo napsat, tím větším fontem bude zobrazeno. Přepisem sdělení se ztrácí jeho autenticita, která se tímto přizpůsobováním se rychlosti toku myšlenek navrací.

Takumi Endo pro projekt TypeTrace navíc sestrojil speciální
kinetickou klávesnici, která je synchronizována s aplikací a sama znovu
vyťukává všechny údery na základě záznamu původního psaní.

V Galerii CIANT nainstaloval Takumi Endo ještě počítačový terminál dalšího projektu, nazvaného Phonetica. Phonetica je interdisciplinární projekt zaměřený na zkoumání diverzity i podobnosti lidské řeči v globálním měřítku. Cílem tohoto projektu je vytvořit počítačový program, který by zahrnoval slovníkovou a encyklopedickou databázi. ta by umožnila nalézt slova a věty, které mohou mít odlišné významy, ale v různých jazycích znějí stejně. Znamená to, že až vyrazíte v létě za dobrodružstvím do vzdálených krajin, nebuďte ukvapení, až se vám bude zdát, že slyšíte češtinu.
http://www.phonethica.net

Otevřeno ÚT-SO 17 – 21, NE 15 – 19
do 5. května
Více: www.ciant.cz/gallery/

Katka